Naším nejhlubším strachem není to,

že jsme nedokonalí.

Naším nejhlubším strachem je,

že jsme neomezeně mocní.

Je to naše světlo – nikoli naše temnota,

co nás nejvíc děsí.

Ptáme se sami sebe: „Kdo jsem, abych byl

úžasný, překrásný, talentovaný a silný?“

Zeptej se raději:

„Co vlastně děláš proto, abys tím vším nebyl?“

Jsi dítě BOHA.

Tvá váhavá hra světu nepomáhá.

Není nic osvíceného na zmenšování se,

čímž se i jiní cítí ve tvé přítomnosti nejistě.

Narodil jsi se, abys manifestoval nádheru Boha, která je v nás.

To světlo, které je v každém z nás.

A když ho necháme zářit,

dáváme i jiným podvědomě souhlas udělat to samé.

Tím, že se osvobodíme od našeho vlastního strachu,

naše přítomnost osvobozuje automaticky i ostatní.

Vstupní řeč Nelsona Mandely během inauguračního projevu v roce 1994, která se dotkla celého světa. Citoval  Marianne Williamson „Návrat k lásce“.